Štafeta Move for Hope: Více než 550 km, 4 dny a bezmála 50 účastníků

Z česko-slovensko-polského trojmezí se štafeta běžců a cyklistů dostala až do Prahy. Hranice tří států na začátku a lidmi z celého světa zaplněná Praha na konci trasy symbolizovaly mezinárodní rozměr hnutí Mary’s Meals

Published on

20 Kvě 2024

V rámci letošní sportovní výzvy Move for Hope (přečtěte si, jak celá výzva dopadla) jsme mezi 9. až 12. květnem uspořádali štafetu, která každodenně překonala vzdálenost mezi 140 a 150 km. Zúčastnili se jí cyklisté i běžci, kterých bylo celkem 47 a dohromady zřejmě urazili více než 550 kilometrů (kvůli několika změnám trasy a pár drobným blouděním). Vzdálenost 550 kilometrů byla symbolickým připomenutím skutečnosti, že 550 Kč dokáže zajistit jídlo na celý školní rok pro jedno dítě. Každý den byl doslova živým řetězcem sportovců dobré vůle, kterým i tímto chceme poděkovat, že pro dobrou věc věnovali svůj volný čas a síly.

Čtvrtek 9. 5. – z česko-slovensko-polské trojmezí do Zlína

(dva Vladové, dvě Karolinky a trocha bloudění)

Prvních více než 100 kilometrů si vzala na starost rodina Martynkových s kamarádem Vlado Mišuthem. V sedm hodin ráno vyběhl z trojmezí do osady Hrčava (obec s nejvýchodněji umístěným centrem v ČR) Vlado Martynek, aby „se rozběhnul“ na svůj pozdější hlavní úsek přes Beskydy. Odtud do Jablunkova pokračovali na kolech jeho syn Radek a vnučka Karolínka. Ti v Jablunkově předali štafetový kolík (hrneček) Vladově manželce Daně, která jej dovezla pod kopec Kyčmol za obcí Horní Lomná. Tady opět nastoupil Vlado Martynek a během cca dvou hodin lehce přeběhl beskydské vrcholky. Stojí za zmínku, že zatímco on musel přes kopce překonat přibližně 18 kilometrů, doprovodné vozidlo mířící na místo dalšího srazu objíždělo Beskydy 80kilometrovým obloukem.

Dalším úsekem byla vzdálenost mezi Starými Hamry a Jablůnkou (severozápadně od Vsetína). Na kolech jeli tuto část Radek Martynek s kamarádem Vlado Mišuthem. Provoz na tomto silničním úseku byl dost hustý, takže Karolínka (která už od Jablunkova jela autem) nemohla ke své lítosti projet na kole přes obec Karolinku. Snad příště… Radkovi a Vladovi ovšem nesmazal úsměv z tváře ani dvacátý těsně předjíždějící kamion se dřevem.

V Jablůnce na nás po třetí hodině odpolední čekaly tři běžkyně v čele s Jarkou K. Vackovou – učitelkou na zlínské střední filmové škole – , která si s přáteli (dvěma běžkyněmi a dvěma běžci) vzala na starost zbývajících 40 km do Zlína. V málo známém lesním terénu se občas ztratila cesta a popadané stromy k lepší orientaci nepomohly. Od Vlčkové do Zlína už vše probíhalo (doslova) hladce a na zlínském náměstí Míru jsme se fotili přibližně ve 20:30. Dost možná šlo o organizačně nejsložitější a zároveň nejdelší den celé štafety.

Pátek 10. 5. – ze Zlína do Brna

(filmová klapka místo startovního výstřelu)

Po osmé hodině odstartovala druhý den štafety paní Martina Růžičková, ředitelka zlínské střední filmové školy. A protože jde o školu, která vzdělává budoucí filmaře, odstartovala jej stylově – filmovou klapkou. Na parkovišti za školou jsme se sešli i s kameramanem z regionální televize TVS, který nás během dopoledne provázel, aby nasbíral dost materiálu pro později vysílanou reportáž. Štafetu si předávala šestice studentů a studentek (včetně jedné absolventky) doprovázená „vodičem“ na elektrokole, který se staral o navigaci (učitel tělocviku Michal Molek). Jarka k. Vacková pak momentálně neběžící studenty převážela na místa dalších předávek. Cesta vedla většinou po cyklostezkách kolem řeky a Baťova kanálu, ale za Otrokovicemi se nevyhnula ani kopcům. Zároveň šlo o poslední běžecký úsek celé štafety, dál se pokračovalo pouze v sedlech kol.

Opravdu do kopců následně v pátek vyrazili Václav Pešek s Petrem Hynkem. Se študáky z filmové školy se potkali už u Babic, ale oficiálně štafetu převzali až ve Starém Městě. Stavili se na chvíli na Velehradě a pak se přešplhali přes Chřiby, aby v Bučovicích kolem 15:30 předali štafetový hrnek poslednímu pátečnímu cyklistovi dne. Milan Šaněk absolvoval zbývající denní úsek úplně sám. Přes centrum Brna, kde jsme se stavili u brněnského „orloje“, krokodýla a projeli kolem několika „šalin“, se pak prosmýknul na jih Brna do Střelic (kousek za Brnem), kde jsme tento den (přibližně v osm večer) skončili.

Sobota 11. 5. – z Brna do Humpolce

(tři cyklistické dvojice, dva osamocení stíhači a setkání v Třebíči)

Z „blízkobrněnských“ Střelic po osmé ranní vyrazili manželé Wawraczovi (Pavel a Maruška), doprovázení cyklistickým nadšencem Jirkou Kuchaříkem. Pavel nabídl svoje síly i přes aktuální zdravotní problémy a s kopci na začátku Vysočiny se statečně pral až do Rapotic. Tam jsme se rozloučili, Jirka vzal dojezd do Náměšti nad Oslavou na vlastní bedra a zbývajících asi 15 km prolétl tak rychle, že jsem jej stihl vyfotit až na mostě v Náměšti, kde ještě „v limitu“ stihl štafetu předat Milanu Fialovi a Evě Tomkové.

Od Náměšti razil Milan cestu a Eva mu zdatně sekundovala. Zastávka v Dalešicích nám připomněla film Postřižiny, protože ve zdejším pivovaru se film z velké části natáčel. O půl třetí jsme byli na náměstí v Třebíči, kde jsme se potkali s početnou cyklistickou skupinkou z Jihlavy. Více než desetičlenná cyklistická sestava (kterou k cyklistickému podniku zorganizovala paní Barbora Piáčková) nám vyjela ráno téhož dne z Jihlavy naproti, protože z časových důvodů nestíhali trasu ve „směru jízdy“. Setkání bylo krátké, ale velmi milé a povzbudivé. Eva v Třebíči skončila a Milan pokračoval dál domů do Jihlavy (odkud ráno startoval do Náměšti n. O.). Svým strojovým tempem dojel (včetně asi 15minutové pauzy na občerstvení) za necelé dvě hodiny do Jihlavy, kde předal hrneček poslední sobotní cyklistické dvojici. O průjezdu Jihlavou si můžete přečíst i na stránkách města.

Iva Svobodová a Martin Kutiš jsou učitelé z humpolecké základní školy „Hálkovka“. Kvůli nemocem byli „posledními mohykány“ z nemocemi proklestěných členů učitelského sboru, kteří původně měli štafetu dovézt z Jihlavy do Humpolce. Brali to ale s nadhledem, dojeli si do Jihlavy „na kafe“, počkali na nás a kolem sedmé večer ukončili etapu v rodném Humpolci, kde jsme se zastavili u totemu věnovanému humpoleckému rodákovi antropologovi Aleši Hrdličkovu a poté u památníku věnovanému „nejslavnějšími humpoleckému občanovi“ Hliníkovi (křestní jméno nezjištěno).

Neděle 12. 5. – z Humpolce do Prahy

(škola, rodinný tým a mezinárodní rozměr – končíme, jak jsme začali)

Iva Svobodová a Martin Kutiš, společně s další čtveřicí cyklistů ze ZŠ Hálkovka, vyjeli kolem půl osmé od své školy. Školní týmy tedy vlastně na začátku i na konci celé trasy hrály velmi podstatnou roli. „Hálkováci“ si vybrali cestu terénem, takže zejména Iva s Martinem (kteří předešlého dne absolvovali rovněž terénem cestu Humpolec–Jihlava–Humpolec) měli rozhodně nárok na pomalejší tempo.

Úplně poslední předávka proběhla na náměstíčku v Čechticích asi v 11:15. Rodina Jílkových se chopila posledních cca 100 kilometrů (podobně jako na začátku rodina Martynkových). Z Čechtic do Křížova jel Michal Jílek se švagrovou Mílou a nejmladším členem rodiny Martinem. Ten byl určitě také nejmladším účastníkem celé štafety, i když se ještě vezl na cyklosedačce. Na zbylých více než 90 km do Prahy se Michalovým spolujezdcem stal synovec Ondra. Zastavovali se na několik krásných místech kolem cesty, ale především se snažili dorazit co nejdřív do Prahy, zejména poté, co se ukázalo, že navzdory Michalově tvrzení se do Prahy nejede „celou cestu z kopce“.

Na Karlově mostě jsme stáli asi v půl osmé večer a mysleli nejen na všechny sportovce, kteří si „odmakali“ nějaký úsek ve své části republiky, ale zejména na etiopské děti, kvůli nimž letos celou výzvu Move for Hope, a potažmo i štafetu, pořádáme. Kromě již zmíněné televize TVS a jihlavského tiskového oddělení si nás všiml i Deník.cz. Věříme, že díky všem účastníkům štafety i ostatním sportujícím, kteří jsou do Move for Hope přihlášeni, se nám podařilo alespoň o trochu přiblížit se cíli, jímž je svět bez hladu, a to zejména bez hladu dětského.

Moc děkujeme všem a za rok určitě zase na startu štafety!

Zvláště chceme poděkovat

Komunitě Blahoslavenství – za nocleh a půjčení doprovodného vozidla.

Střední škole filmové, multimediální a počítačových technologií za podporu nejen při této akci.

Radku Martynkovi, Jarce K. Vackové, Barboře Piáčkové, Ivě Svobodové a Martinu Kutišovi – za elán, s nímž nadchli další sportovce a skvělé organizační zvládnutí „svých“ úseků.

Pavlu Wawraczovi – že do toho šel, i když by ho asi doktoři nepochválili.

Jirkovi Kuchaříkovi a Milanu Fialovi – za to, že se kvůli štafetě nejen rozjeli, ale také za to, že na doprovodné vozidlo na domluveném místě počkali.

Náměstkovi primátora Jihlavy Martinu Laštovičkovi za záštitu.

Televizi TVS a zpravodajskému portálu Deník.cz za pozornost věnovanou našemu projektu.