Stejná škola, stejná pomoc. Další generace
Čtyři členové jedné rodiny, jedna škola a dvě generace zkušeností s Mary’s Meals. Charlesetta a její bratr vyprávějí, proč je pro děti v Libérii i po dvaceti letech školní jídlo důležité.
(Letos uplynulo 20 let od okamžiku, kdy jsme začali podávat jídlo dětem v liberijských školách. Tento příběh ukazuje, jak moc je naše pomoc stále potřebná.)
Charlesetta a její mladší bratr Charles Junior chodí do stejné školy, kterou kdysi navštěvovali jejich rodiče a na níž je dnes jejich otec učitelem. Příběh této rodiny je tak už po dvě generace spojený s Mary’s Meals.
Dětství se stínem hladu
Rodiče Charlesetty a jejího mladšího bratra Charlese Juniora vyrůstali v Libérii během občanských válek. Charlesetta dobře ví, čím si tehdy prošli a jak je konflikt připravil o klid, stabilitu i přístup ke vzdělávání, který dnes ona a její bratr mají. Ani po skončení války nebyl život jednoduchý. Stejně jako mnoho dalších lidí v Libérii se Charlesettini rodiče potýkali mimo jiné s nedostatkem jídla. Maminka jí vyprávěla, že chodila do školy hladová a jen těžko se pak dokázala soustředit na vyučování. Tatínek Charles během války osiřel a musel se naučit postarat sám o sebe. (Viz Příběh z Libérie: Charles se vrátil do své školy jako učitel)
„Říkal mi, že než se v jeho životě objevilo jídlo od Mary’s Meals, bylo to s ním špatné. Jako dítě přišel do školy a neměl tam co jíst. A když se vrátil domů, nebyl tam nikdo, kdo by mu jídlo připravil. Když nebylo co jíst, bývalo mu opravdu těžko. Sehnat si jídlo bylo velmi obtížné,“ vypráví Charlesetta. Právě od rodičů se poprvé dozvěděla, jak Mary’s Meals pomáhá dětem i celým komunitám. Sama to poznala, když nastoupila do katolické školy St Dominic’s (svatého Dominika), kam před ní chodili i její rodiče.
Charlesetta a Charles Junior před školou a na cestě k ní
Bez jídla se nesoustředím
Na prvním stupni školy dostávala Charlesetta (stejně jako kdysi její rodiče) jídlo od Mary’s Meals. Vzpomíná, že jí pomáhalo zahnat hlad a únavu a lépe se soustředit při vyučování: „Když jsem se ve škole najedla, dodalo mi to sílu. Měla jsem energii a mohla jsem se soustředit na to, co učitel vysvětloval.“
Podle Charlesetty si dnes mnoho rodičů stále nemůže dovolit dát dětem jídlo s sebou do školy: „Proto je školní stravování pořád potřeba. Pomáhá spoustě dětí a povzbuzuje je, aby chodily do školy každý den. Když má dítě ve třídě hlad, nedokáže se soustředit na učitele. Přemýšlí, co se děje doma a jestli rodiče chystají něco k jídlu. Mary’s Meals je pro mě důležité, protože dětem připravuje jídlo ve škole, když si ho jejich rodiče nemohou dovolit.“
Dnes dostává jídlo od Mary’s Meals taky její mladší bratr Charles Junior. „Mary’s Meals nám ve škole pomáhá a dodává nám energii,“ říká. „Jídlo je dobré. Dostáváme rýži, luštěniny, papriku a další věci.“
Charlesetta a Charles Junior ve třídě
Dvě generace v jedné škole
Škola St Dominic’s i Mary’s Meals jsou součástí minulosti i současnosti celé rodiny. Otec Charles, který ji kdysi sám navštěvoval, na ní dnes pracuje jako učitel a také svým dětem vštěpuje, jak důležité je získat vzdělání. Charles Junior už má ve škole své oblíbené předměty: „Nejraději mám pravopis a matematiku. A moje oblíbené slovo na hláskování je democracy (demokracie): D, E, M, O, C, R, A, C, Y,“ říká.
Také Charlesetta považuje vzdělání pro mladé lidi v Libérii za zásadní: „Vzdělání je klíčem k úspěchu. Bez něj se člověk nemůže stát tím, kým chce být. Pomáhá mladým lidem, aby se jim v budoucnosti dařilo líp.“ Podle ní spolu jídlo ve škole a vzdělávání úzce souvisejí: „Mary’s Meals pomáhá dětem, aby se vzdělávaly, protože jim ve škole poskytuje jídlo. Když se najedí, mají energii a dokážou dávat pozor na to, co učitel říká.“
V zemi, kde rodiny stále žijí s dlouhodobými následky války, epidemií a přetrvávající potravinové nejistoty, může každodenní jídlo ve škole dětem pomoci soustředit se na to, kvůli čemu do školy přišly – na výuku.