Příběh z Libérie: Charles se vrátil do své školy jako učitel
Ve škole, kterou Charles po válce dokončil, dnes stojí před třídou jako učitel. A Mary’s Meals tu mezitím podporuje už další generaci, včetně jeho vlastních dětí.
(Letos uplynulo 20 let od okamžiku, kdy jsme začali podávat jídlo dětem v liberijských školách. Charlesův příběh je jedním z mnoha, který dokládá, jak pravidelná školní jídla mění životy už druhé generace.)
Charles učí na katolické škole St Dominic’s (svatého Dominika) v Tubmanburgu v západní Libérii – na stejné škole, kterou kdysi sám navštěvoval. A jako žáci do ní chodí i jeho děti. Cesta, která ho sem přivedla zpět, začala ještě v době, kdy jeho zemí zmítala válka.
Charles své dětství popisuje stručnou větou: „Bylo to velmi těžké.“ Prožil dvě občanské války, během nichž přišel o otce a jednu ze sester. Jeho matka později zemřela po uštknutí hadem. Zbylí sourozenci se o něj nedokázali postarat, a tak se ho ujal katolický misionář otec Garry Jenkins.
Během druhé občanské války v letech 1999 až 2003 obsadili povstalci katolickou misii, kde Charles žil. Otci Garrymu se však podařilo dostat mladší děti včetně Charlese do bezpečí k řeholním sestrám v Monrovii.
Zpátky do školy
Po válce se Charles vrátil do Tubmanburgu. Stejně jako miliony dalších Liberijců se potýkal s hladem. Válka zpustošila velkou část infrastruktury země a vážně narušila také produkci potravin. Otec Garry trval na tom, aby se Charles vrátil do školy a dokončil vzdělání. Právě tam se Charles poprvé setkal s Mary’s Meals. „Když se ve škole svatého Dominika začalo podávat jídlo, přineslo to žákům radost z toho, že mohou ve škole zůstat. Platilo to i pro bývalé bojovníky, někdejší dětské vojáky, kteří tehdy také začali chodit do školy,“ vzpomíná Charles. (O těchto začátcích se dočtete v článku Nebylo možné čekat: Jak začala pomoc Mary’s Meals v Libérii)
„Doma jsme všichni těžko sháněli něco k jídlu. Do školy jsme přicházeli hladoví, a to člověku bralo chuť v ní zůstávat. Když jsme ale věděli, že ve škole dostaneme něco k jídlu, motivovalo nás to zůstat. Jídlo nám dodalo energii, abychom zvládli celý školní den a naučili se, co jsme měli. Právě proto říkám, že nám Mary’s Meals přineslo radost.“
Škola jako lék následků války
Škola byla během války zničena a po skončení bojů bylo nejprve třeba ji znovu vybudovat. Otec Garry věřil, že vzdělání může dětem, včetně bývalých dětských vojáků, pomoci znovu se začlenit do společnosti.
Přestože válka zasáhla všechny kolem něj, Charles vzpomíná, že s bývalými dětskými vojáky soucítil: „Do školy jsme chodili společně s bývalými vojáky. Ve třídě jsme slýchali těžké příběhy z války. Někteří z nás se je snažili povzbuzovat a říkali jim: Ano, prošli jste si tím, ale je dobré pokusit se od toho v myšlenkách posunout dál, protože jinak si to trauma budete nést s sebou. Někteří z bývalých dětských vojáků pak školu dokončili společně s námi.“
Od žáka k učiteli
Charles dokončil na škole svatého Dominika základní i středoškolské vzdělání a poté pokračoval ve studiu na univerzitě. Dnes je zpět – tentokrát jako učitel a rodič: „Mary’s Meals vnímám jako mapu své životní cesty. Radost, kterou mi jídlo od Mary’s Meals přinášelo, pomohla změnit můj život. Mohl jsem se vrátit do školy, kterou jsem sám absolvoval, a jsem vděčný, že jí dnes mohu něco vrátit.“
Když sleduje dnešní žáky, mezi nimi i svou dceru Charlesettu a syna Charlese Juniora, vidí podle svých slov v jídle mnohem víc než jen způsob, jak utišit hlad: „Nejde jen o samotné jídlo, ale také o sounáležitost. Děti jedí společně, ve skupinách, takže jsou si jako rodina blíž. Ano, jíme, ale zároveň navazujeme přátelství a společně se bavíme.“
Další generace
Charlesetta působí stejně klidně a sebejistě jako její otec. Když se jí někdo zeptá na oblíbený školní předmět, vyjmenuje jich rovnou šest. Od rodičů zná příběhy o jejich dětství během občanských válek i o tom, jakou roli v jejich školních letech sehrálo Mary’s Meals.
Libérie se stále vyrovnává s dlouhodobými následky války, epidemiemi smrtelných nemocí i přetrvávající potravinovou nejistotou. Pravidelné výživné jídlo ve škole pomáhá dětem soustředit se na vzdělání a podporuje rodiny, které čelí těmto obtížím.
Pro Charlesettu je souvislost mezi jídlem a učením jasná: „Bez vzdělání se nikdy nestaneš tím, kým chceš být. Mary’s Meals vzdělávání opravdu pomáhá, protože dětem ve škole poskytuje jídlo. Když se ve škole najíš, máš energii a dokážeš se soustředit na to, co učitel říká. Proto je Mary’s Meals pro vzdělávání v Libérii pořád důležité.“