Nebylo možné čekat: Jak začala pomoc Mary’s Meals v Libérii
Uplynulo 20 let od chvíle, kdy jsme začali podávat jídlo dětem v liberijských školách. Kořeny této pomoci sahají až k rozhodnutí jednoho kněze, který nechtěl čekat, až někdo jiný něco udělá.
Každé ráno opakuje otec Garry Jenkins stejný tichý rituál. Vyjde z domu, projde kolem zeleninové zahrady a branou vstoupí na malou mýtinu mezi stromy. Stojí tam velký mramorový kříž. Otec Garry k němu přijde a očistí ho. „Je to památník 300 hladovějícím dětem, které nepřežily rok 1996,“ vysvětluje. „Zemřely na následky těžké podvýživy spolu s přibližně dvaceti dospělými. Pro mě je to nejdůležitější místo celé naší misie, a proto se o něj staráme.“
Ze Skotska s láskou
Během liberijských občanských válek byl otec Garry svědkem mnoha hrůz. Sám byl několik měsíců vězněn povstaleckými vojáky. Nejhlouběji se mu ale do paměti zapsala právě smrt 300 hladovějících dětí. Byl rozhodnutý udělat vše pro to, aby se něco podobného neopakovalo. Obrátil se proto na Magnuse MacFarlane-Barrowa, zakladatele Mary’s Meals. Organizace se tehdy ještě jmenovala Scottish International Relief a do Libérie posílala potraviny, léky a další humanitární pomoc.
„Byla to obrovská operace,“ vzpomíná otec Garry. „V táborech pro vnitřně vysídlené lidi z oblastí Cape Mount, Bomi a Bopol bylo nejspíš 60 až 80 tisíc lidí. Scottish International Relief nám poslalo první dva kontejnery a na jejich boku stálo ‚From Scotland, With Love‘ – Ze Skotska s láskou. Pro nás to hodně znamenalo. A tím to všechno začalo.“
(V knize „Bouda, která krmí miliony dětí“ jsou počátky Mary’s Meals v Libérii popsány v kapitolách Do Afriky a Hrbolatá cesta k míru. Audioverzi těchto kapitol si můžete poslechnout na našem YouTube kanále.)
Nový start ve zničené zemi
Občanské války Libérii těžce poznamenaly. O život přišlo více než čtvrt milionu lidí a dalších 1,3 milionu muselo opustit své domovy. Zničeny byly silnice, školy, domy, podniky i základní infrastruktura. Otec Garry byl přesto odhodlaný znovu otevřít školu St Dominic’s a nabídnout bezpečné místo stovkám mladých lidí – dětem z táborů pro vysídlené i bývalým dětským vojákům.
Věděl, že bez jídla bude těžké dostat děti zpět do školních lavic. Obrátil se proto na několik organizací, ale dozvěděl se, že vyřízení pomoci může trvat celé měsíce. „Řekl jsem jim: ‚Promiňte, ale na oficiality nemám čas. Máme tady děti, kterým právě vzali z rukou zbraně, a děti z táborů pro vysídlené, jejichž domovy byly zničeny. Potřebuji prostě jídlo.‘ Zavolal jsem svému příteli Magnusovi a on mi řekl: ‚Otče, jeďte do Monrovie, kupte rýži a já vám peníze pošlu.‘ A tak to všechno začalo.“
Otec Garry Jenkins, u kterého vše začalo
Vzdělání pro liberijské děti
Mary’s Meals zahájilo v Libérii svůj program oficiálně v roce 2006. Nouzovou pomoc organizace Scottish International Relief postupně nahradil dlouhodobý program školního stravování, který měl podpořit obnovu země. Paula Nawrocki, ředitelka Mary’s Meals v Libérii, vzpomíná, že rodiny tehdy bojovaly o základní přežití. Mnoho dětí muselo žebrat nebo prodávat, co se dalo, aby přispěly do rodinného rozpočtu.
„Většina škol byla celé roky zavřená a mnoho dětí tak v podstatě přicházelo o dětství. Když školy nefungovaly, neměly ani bezpečné místo, kde si mohly hrát a učit se. Je důležité říct ještě jednu věc. Kdybyste se tehdy rodičů a opatrovníků zeptali, co ze všech jejich potřeb považují za nejdůležitější, možná byste čekali vodu, jídlo nebo střechu nad hlavou. Velmi vysoko ale řadili také vzdělání. Chtěli, aby jejich děti měly lepší život než oni sami.“
Paula Nawrocki, ředitelka Mary’s Meals v Libérii
Cesta k nejzranitelnějším
Libérie za posledních dvacet let prodělala pokrok, následky válek jsou však dodnes patrné. Plných 51 % ze 4,5 milionu obyvatel žije v chudobě a Libérie se v hodnocení světového hladu nachází na 112. místě ze 123 zemí, se „závažnou“ úrovní hladu.
Také vzdělávací systém zůstává křehký. Země patří mezi státy s nejvyšším podílem dětí, které nechodí do školy, a potýká se také s nedostatkem kvalifikovaných učitelů.
Mary’s Meals proto v Libérii stále pracuje. Dnes zajišťuje školní jídlo více než 95 000 dětem v pěti okresech. Přibližně polovina potravin pochází z místních zdrojů a program se zaměřuje především na venkovské školy, u nichž je menší pravděpodobnost, že získají podporu státu. Právě jejich odlehlost ale zároveň znamená, že je někdy obtížné se k nim dostat.
„Jsou to nejzranitelnější komunity,“ říká Paula. „A právě k nim se chceme dostat, protože tam může mít naše práce největší význam.“ Školní jídlo podle ní nepřináší jen výživové a zdravotní přínosy. Pomáhá také rodinnému rozpočtu. „Rodiny se středními a nižšími příjmy mohou utratit za jídlo až přibližně 75 % svých příjmů. Když dítě dostane jedno jídlo ve škole, část této finanční zátěže rodině ulevíme.“
Sona Traore Sesay z liberijského ministerstva školství
Aby děti zůstaly ve škole
Význam školního stravování zdůrazňuje také Sona Traore Sesay z liberijského ministerstva školství. „Je to způsob, jak děti do školy přivést a pomoci jim, aby v ní zůstaly. Děti mohou chodit do školy s vědomím, že tam každý den dostanou jedno jídlo. Když vyživujeme tělo dítěte, podporujeme tím i jeho mysl a investujeme do jeho budoucnosti a zdraví. Právě v tom pro mě význam tohoto jídla přesahuje samotný talíř, který dětem společně s Mary’s Meals podáváme.“
To, co v Libérii začalo jako naléhavá pomoc v době války a bezprostředně po ní, se tak postupně proměnilo v dlouhodobý program školního stravování. Pro otce Garryho jeho význam stále připomíná i mramorový kříž, ke kterému každé ráno přichází. Připomíná děti, kterým se pomoci nedostalo včas – a zároveň důvod, proč se dnes Mary’s Meals snaží být tam, kde školní jídlo může dětem pomoci učit se a zůstat ve škole.