Moje děti dostaly zpět dětství
Estele, mladá maminka šesti dětí, popisuje, jak Mary's Meals pomáhá jejím dětem prožít lepší dětství. Bez jídla ve škole by chudoba a hlad nadále ničily její rodinu.
(KRÁTKÉ VIDEO, KTERÉ UKAZUJE PŘÍBĚH ESTEL A JEJÍCH DĚTÍ, NAJDETE NA KONCI TOHOTO ČLÁNKU.)
Estele a jejích šest dětí společně sedí na verandě jednoduchého domku z pálených cihel. Z dálky vypadají jako vřelá a milující rodina, která si užívá společné chvíle. Ale když člověk přijde blíž, uvědomí si, že navzdory zjevné náklonnosti mezi nimi tady není přítomná žádná radost. Děti mají sklopené hlavy a tisknou se k mámě. Žádné úsměvy, žádný rozzářený pohled. Tak působí lidé, které pronásleduje každodenní hlad.
Estele a její děti na verandě svého domku předtím, než byl v místní základní škole Namingwere zahájen program školního stravování.
Jídlo není ani na dva dny
Drtivá část populace Malawi žije v chudobě, 75 % tamních obyvatel hospodaří s částkou, která je nižší než 3 dolary na osobu a den. Velká část z nich má k dispozici ještě méně a Estele se svými dětmi patří k nejchudším mezi chudými. Žijí v jižní části oblasti Machinga, ve vesnici Nyambi, což je jedna z nejodlehlejších vesnic v regionu. Rodiny hovoří o dvojí výzvě, kterou tady představuje chudoba a nedostatek jídla. Pro Estele, která nedávno ovdověla, je situace ještě závažnější. Její rodina se nestýká s ostatními členy komunity, protože se stydí za to, jak mají málo. Hovoří o „vrstvách chudoby“, kterou zažívají.
„Obvykle seženu aspoň tolik peněz, aby nám vystačily na jeden den. Děti jdou spát hladové a druhý den se stejně hladové probouzejí. Nikdy nemám dost, abych jim mohla koupit dost jídla na dva dny, natož na celý týden,“ vysvětluje Estele.
Dřív se živili tak, že pro svoji potřebu pěstovali plodiny na vlastním políčku. Podobně jako většina místních rodin ale v poslední době nemohli nic sklidit kvůli suchu a povodním, které jejich pozemky postihly.
Esteliny děti Mbilire, Dija a Lax
Když není čas na dětství
Estele mluví tiše, ale v jejím hlase je cítit hněv a smutek, když vypráví, jak její děti přišly o dětství. „Jsou tak malé, ale každý den vykonávají velmi těžké práce, které jim brání v tom, aby zdravě rostly a byly zkrátka dětmi. Dělají všechnu tu práci, abychom měli co jíst, ale protože nemáme dost jídla, zůstávají podvyživené a slabé. Nemají čas být dětmi. Musely příliš rychle dospět.“
Škola byla pro Esteliny děti dlouho nedosažitelná. „Jednou šli do školy, ale už se tam nevrátili, protože měli hlad a taky přemýšleli: ‚Co bude jíst jejich máma?‘ A tak ze školy odešli, aby mi pomohli s prací. Hluboce mě to bolí, protože bych chtěla, aby získali vzdělání. Vzdělání je přece potřebné,“ vysvětluje Estele.
Podívejte se na video, které představuje příběh Estele a jejích dětí.
Změna, která přišla včas
Šest měsíců po výše citovaném prvním rozhovoru s Estele zahájila organizace Mary’s Meals program školního stravování v místní základní škole Namingwere.
Esteliny děti teď chodí do školy rády. Dopad programu Mary's Meals na ně je zřejmý: už nemají takový hlad, smějí se, povídají si a hrají si s ostatními dětmi – užívají si dětství.
Estele tuto dobu popisuje: „V mém životě nastala velká změna. Díky Mary's Meals dostávají moje děti ve škole jedno jídlo denně.“ Její dcera Mbilire dodává: „Dřív nás musela maminka prosit, abychom šly do školy, neměly jsme sílu ani radost, protože nás trápil hlad. Teď tam chodíme s chutí. Díky kaši jsem silnější.“
S úsměvem plným naděje Estele rozhovor uzavírá: „Myslím si, že každý člověk na světě má právo být šťastný. Přeji si, aby moje děti získaly vzdělání a měly před sebou dobrou budoucnost. Vím, že když budou ve škole prospívat, najdou si dobré zaměstnání, které jim pomůže uživit svou rodinu a rozvíjet naši komunitu.“
Za 550 Kč můžete letos o Vánocích darovat jednomu dítěti každodenní stravu po celý školní rok. Je to víc než jen dar – je to jistota, že dítě bude mít po celý školní rok každý den ve škole co jíst. Nejen dítě samotné, ale i jeho rodina a celá komunita tak získají naději na lepší budoucnost.
