Navštívili jsme Zambii (1. díl)
Když jsme před několika měsíci dostali příležitost zúčastnit se „výletu“ do jedné ze zemí, ve které působí Mary’s Meals, rádi jsme ji využili a udělali jsme dobře
Pozvánku jsme obdrželi z centrály Mary’s Meals a samozřejmou podmínkou pro uskutečnění cesty bylo vlastní uhrazení veškerých nákladů s ní spojených. Z České republiky jsme se na tuto několikadenní misi vydali já a kolega Dominik Vít. Zambii jsme navštívili s několika dalšími dobrovolníky z dalších dárcovských zemí (Chorvatsko, Irsko, Skotsko, USA a Francie) v polovině listopadu a zážitky z této cesty byly místy dechberoucí.
V Zambii je zavedeno školní stravování ve školách v okruhu města Chipata, které leží nedaleko hranic s Malawi, poblíž národního parku South Luangwa. V průběhu pár dnů jsme navštívili celkem 7 škol, podívali se do zambijské pobočky Mary’s Meals, nahlédli podrobněji do práce lidí, kteří kontrolují celý průběh a organizaci zavedeného programu stravování ve školách, mluvili s několika dětmi, dobrovolníky-kuchaři, učiteli. Také jsme navštívili továrnu Comaco, která spolupracuje s místními farmáři a dodává předvařenou kaši likuni phala do škol, kde Mary’s Meals působí.
Většina lidí na venkově žije velmi prostě. Vlastní chýšku a kousek políčka. Do jedné školy chodí běžně děti z 5–7 vesnic, podle velikosti nebo vzdálenosti. Obvyklá vzdálenost do školy je 2 až 5 km. Při přejíždění do samotných škol jsme se přesouvali po polních a děravých cestách a občas to byl fakt zážitek, protože navštívené školy se nacházely ve vzdálenějších a nejchudších oblastech a přístupové cesty tomu odpovídaly. V každé navštívené škole nás potkalo něco nového, výjimečného a nezapomenutelného. Ale jedno měly společné. Rozzářený úsměv dětí, když se s námi dělily o radost z kaše, kterou ve škole během vyučování dostanou. Pozitivní energii rozdávaly nejen děti, ale i učitelé a dobrovolníci, kteří se starali o hygienu, vaření a výdej kaše.
V jedné třídě se učí často i 50 dětí, obvykle sedí na zemi nebo jen část z nich má lavice se židlí. Takto vysoký počet dětí v jedné třídě je způsoben často právě i nárůstem docházky, která se po vstupu programu Mary’s Meals do škol rapidně zvyšuje. Navštívili jsme například jednu školu, do které ještě v roce 2017 chodilo 96 dětí a po dvou letech je denní docházka více než 600 dětí. Učitelé k tomu dodávají, že se také zvyšuje soustředěnost na výuku, lepší se výsledky studentů a děti se do školy mnohem více těší.
To, co na mě osobně silně zapůsobilo, byla ukázněnost a disciplinovanost dětí jak v samotných třídách, tak o přestávce při výdeji jídla. Vše probíhalo velmi organizovaně, klidně a člověk mohl na místě cítit ten pocit štěstí v srdcích dětí, že dostávají hrnek kaše. A poté se vrátit do tříd a pokračovat ve výuce. Ani hygiena se tam nepodceňuje. Poté, co si děti v jedné řadě umyjí ruce a svůj hrnek, přesouvají se do druhé fronty, na jejímž konci je jim naservírován hrnek kaše. Takto postupně chodí po třídách dle věku. Děti se uchylují k jídlu ve stínu pod stromy a my jsme měli možnost s nimi sdílet i tyto chvíle. Často jsme si sedali přímo mezi ně. Abych zažila autenticitu okamžiku, postavila jsem se sama do fronty s hrnkem v ruce a nechala si naservírovat kaši a jedla s ostatními dětmi. Kaše byla velmi podobná té, kterou vaří dobrovolníci na akcích Mary’s Meals v České republice, jen méně sladká.
Z našich cest jsme se vrátili hodně unavení, ale s ještě větším odhodláním, že je potřeba pracovat dál, dávat dětem jídlo přímo v místě jejich vzdělání, tím je motivovat chodit do školy a poskytnout jim naději na lepší budoucnost.
V příštích článcích na blogu vám přineseme další zprávy o naší návštěvě v Zambii.
Lucy Nečesalová