Dítě mého souseda je i mým dítětem

S Mazubou Mwiinga z organizace Mary’s Meals v Zambii o výrazném nárůstu školních stravovacích programů v zemi a o tom, jak se díky tomu daří přivést děti zpět do školních tříd. Mazuba rovněž hovoří o výzvách, k nimž je právě teď potřeba postavit se čelem. O stravování ve škole s velkým díky hovoří i šestnáctiletá Mary, která se po otěhotnění mohla do školy vrátit právě díky podávanému jídlu. 

Zpět na novinky | 1. 12. 2022 | Země Mary's Meals

Míra podvýživy v Zambii patří k nejvyšším na světě. Drobní zemědělci, kteří produkují většinu plodin pro místní domácnosti, žijí v nejistotě kvůli nepředvídatelnému počasí a přírodním katastrofám a rodiny proto nedokážou získat dostatek výživných potravin. Ve Východní provincii, kde náš program slouží dětem v předškolních zařízeních, na prvním a druhém stupni základních škol a na středních školách v 10 okresech, je míra chudoby výrazně vyšší než ve zbytku země. Mnoho rodin se zde potýká s problémy, jak vyjít s penězi.

Mary's Meals je hlavním poskytovatelem školního stravování v provincii a Mazuba Mwiinga je vedoucí strategického partnerství a komunikace Mary's Meals v Zambii. S Mazubou, jenž stojí v čele rozvoje a rozšiřování programu, jsme se setkali, abychom zjistili, jak se on a jeho tým přizpůsobují stále rostoucímu počtu přihlášených dětí. Jakým výzvám čelí komunity během současné celosvětové potravinové krize? 

„V Zambii žije skoro osmnáct a půl milionu obyvatel a z toho dva miliony žijí ve Východní provincii. Domovem více než poloviny zdejších lidí jsou venkovské, zemědělské oblasti, kde se živí obděláváním půdy. Míra chudoby ve Východní provincii dosahuje 84,3 %, což je mnohem víc, než činí celková míra chudoby v zemi. Ta je na úrovni 57,5 %.  Venkovské komunity v této provincii patří v důsledku nepříznivých dopadů klimatických změn ve světě k těm nejohroženějším. Jsou závislé na zemědělství, ale v kvůli delším obdobím sucha se ve velkých částech provincie snížil obsah živin v půdě, což má za následek špatný růst plodin. Za této situace má většina rodin problém posílat své děti do školy.“ 

Mazuba si je na základě svých zkušeností dobře vědom toho, že vzhledem k těžkostem, kterým chudší komunity v Zambii čelí, je vzdělání často až na druhém místě, protože děti musí pomáhat doma nebo na poli, aby se uživily. Míra předčasného ukončení školní docházky je extrémně vysoká; téměř polovina zambijských dětí (44,5 %) nedokončí ani první stupeň základní školy. Stravovací programy se však rychle rozrůstají, což je pro stále větší počet dětí velký podnět, aby do školy chodily a potřebnou dobu v ní zůstávaly. 

„Když tento program školního stravování v Zambii začínal, bylo do něj zapojeno pouze 18 000 žáků ve 25 školách okresu Chipata. Po osmi letech se program stará o více než 420 000 žáků v 752 školách a 11 okresech. V červenci 2022 se počet zapsaných dětí vyšplhal na přesně 424 367. Ve srovnání s rokem 2014, kdy byl program poprvé zaveden, je do něj nyní zapojeno 23krát více dětí. Máme zapsáno 221 316 dívek a 203 051 chlapců.“ 

Jedinou nadějí mnoha žáků v provincii je jídlo zdarma, které každý den dostávají od Mary's Meals. Díky tomu neztrácejí naději v lepší budoucnost, kterou mohou díky školní docházce mít. 

Mazuba zmiňuje případ šestnáctileté Mary z malé vesnice ve Východní provincii. Když Mary ve 13 letech otěhotněla, přestala do školy chodit, ale díky příslibu každodenního jídla se do vyučování později vrátila.  

Sama Mary k tomu doplňuje: „Když jsem se vrátila do školy v 6. třídě, začala jsem dostávat kaši od Mary's Meals. Dostala jsem druhou šanci poté, co jsem otěhotněla a kaše se stala důležitou součástí mého vzdělávání. Nedokážu si představit, že bych chodila do třídy hladová. Chci dokončit školu a zajistit sobě i svému synovi lepší budoucnost. Kaše od Mary's Meals mi umožňuje soustředit se na studium bez starostí o jídlo. Opravdu si vážím jídla od Mary's Meals, protože díky kaši zvládnu výuku ve škole lépe. Když mám hlad, většinou se mi chce spát nebo raději zůstanu doma.“ 

Podle Mazuby prudký růst cen a celosvětová inflace negativně ovlivňují komunity v Zambii, a to i v hlavním městě Lusace. Obává se, že ve Východní provincii, kde rodiny již nyní trpí potravinovou nejistotou, chudobou a hladem, bude dopad mnohem větší.  

„Člověk si může položit otázku, kdo by ve vesnici, v níž žije i Mary, měl dostatek peněz na to, aby zabezpečil potřeby své rodiny. Život na venkově je sice mnohem levnější než ve městech, ale venkovské domácnosti se ocitly v mnohem větší existenční nouzi, protože nemají tolik příležitostí k získání příjmů jako lidé ve městě.“ 

Ti, kteří se neživí zemědělstvím, ale pustí do drobného podnikání, s penězi vyjdou jen zřídka, protože jen velmi málo lidí má peníze, aby si jejich zboží koupili.  

„To tedy znamená, že je právě nyní nezbytně nutné zvýšit rozpočtové příspěvky, aby bylo možné uspokojit jak potřeby žáků, tak požadavky na nové ceny zásob. Abychom udrželi program v chodu tak efektivně a účinně jako po celá léta, potřebujeme, aby se lidé této výzvě postavili čelem a podpořili děti a naši práci – lze ji snadno urychlit, jen když se stane zájmem všech.“

Každá forma příspěvku, laskavost nebo služba, jakkoli se může zdát malá, může změnit život a přinést tisíce úsměvů mnoha dalším žákům, kteří ve škole čekají na stejnou příležitost. Jak říká jedno zambijské přísloví: „Dítě mého souseda je i mým dítětem.“