Jak pomáháme v Zimbabwe: Šťastné děti, silnější komunity
V Zimbabwe jsme v posledních měsících začali pomáhat dalším 68 000 dětí. Pro mnohé z nich to znamená návrat do školy, pravidelnou výuku i naději na lepší budoucnost.
Dětem v Zimbabwe jsme začali pomáhat v roce 2018 a v první polovině roku 2025 se tamní program školního stravování výrazně rozrostl. Dalších 68 000 dětí začalo každý školní den dostávat ve školách najíst. V souvislosti s faktem, že Mary’s Meals nyní poskytuje jídlo více než 3 milionům dětí, sdílí Felicity Read své osobní zkušenosti, jak náš program v Zimbabwe dosahuje i do těch nejodlehlejších komunit.
Cesta z letiště
Cesta z letiště do města Bulawayo je podobná všem cestám do jakéhokoli jiného velkého města na světě. Široké aleje lemované impozantní viktoriánskou architekturou, pošta v honosné budově z červeného kamene, radnice v řeckém stylu, včetně impozantních sloupů, bývalé nádraží, banka a obchodní budovy. Je tu rušno, ale nijak zběsilé. Okolí působí trochu omšele a zanedbaně, ale nevidím známky žádné bezútěšné nouze, jen náznak prosperity, jakou město zažívalo před sto lety.
Teprve když vyjedete za město, začnete vnímat propast mezi městem a venkovskými komunitami a pochopíte, proč některé regiony v Zimbabwe potřebují pomoc naší organizace. Silnice, která vede z města, je zpočátku dobře asfaltovaná a lemují ji sloupy elektrického vedení. Čím dál ale od města jedete, tím víc se kvalita vozovky zhoršuje a máte pocit, jako byste se vraceli v čase. Z kovových stožárů elektrického vedení se stávají dřevěné sloupy s několika dráty, a i ty pak úplně mizí. Silnice se mění v hrubou polní cestu s četnými výmoly.
Tradiční obydlí, tradiční komunity
V tomto okamžiku se krajina mění a podél silnice jsou vidět malé tradiční komunity. Skupinky ručně postavených domků s kulatými střechami a samostatnými chýšemi na vaření, u nichž je patrná mezera mezi okrajem střechy a stěnou: jejich tvar a uspořádání se za stovky let nezměnilo. Každý areál je ohraničený dřevěnými kůly, které jsou dostatečně silné, aby uvnitř udržely cenný dobytek, a dostatečně hrozivé, aby odradily predátory. Mnohé z nich mají vyvýšené plošiny s dřevěnými kurníky a podobné plošiny na skladování sušené kukuřice – většina z nich je ale téměř prázdná.
Ještě další dvě hodiny jedeme po hrbolaté cestě do Nkayi, malé obce v severním Matabelelandu, celkem čtyři hodiny severně od Bulawayo, které jako by bylo z jiného století. Městečko má atmosféru 50. let – malá neznačková čerpací stanice, dobře viditelný soud, kancelář okresního komisaře (zástupce vlády), několik bungalovů ve stylu 50. let s plechovými střechami a pár malých obchodů a stánků.
Podmínky, které nepřejí zemědělství
Dál za Nkayi jsou komunity ještě víc rozptýlené a velmi izolované. Krajina je suchá, kamenitá a neúrodná, s několika kopci a občas přetnutá vyschlými koryty řek. Je jasné, že živit se zemědělstvím je tady velmi obtížné. Základní škola Amazwimabili – hodinu jízdy od Nkayi – se nachází v oblasti, která je typickým příkladem výzev, jimž čelí tyto venkovské komunity. V posledních pěti letech tady pršelo nepravidelně, proto mělo mnoho živitelů domácností potíže sehnat práci a jídlo. Děti musely přestat chodit do školy, aby pomáhaly při pasení dobytka. Chlapci s touto prací začínají už v devíti letech. Nepravidelné srážky také způsobují problémy s přívalovými povodněmi. Děti se pak nedostanou do školy, protože nemohou překročit rozvodněné řeky.
Školní stravování: Pořád aktuální novinka
Zástupkyně ředitele školy paní Khumalo Fanta říká: „Od zahájení školního stravování v lednu 2025 jsme pozorovali, že se řada dětí vrátila do školy a mnoho z nich chodí do výuky pravidelněji. Učitelé hlásí, že děti jsou ve třídě pozorné, soustředěně poslouchají a lépe se zapojují než dřív. To znamená, že učitelé mají na žáky víc času. Vidíme, že děti jsou šťastnější a rády chodí každý den do školy. Díky tomu se jistě zvýší i jejich úspěšnost při zkouškách.“
Dobrovolná kuchařka Khethiwe Mlotshwa vysvětluje, že situace v této oblasti je obtížná kvůli suchu. Její vnoučata trpěla hladem a s těžkostmi se potýkali i dospělí. Říká: „Snažíme se pěstovat potraviny, ale to je velmi těžké, když už máte hlad a nemáte žádnou vodu. Snažíme se pěstovat aspoň pár druhů zeleniny.“
„Dělám dobrovolnici, abych zajistila, že moje vnoučata budou mít pravidelně jídlo. Loni děti trpěly hladem, teď se nemusíme tolik starat o to, kde pro ně sehnat jídlo, protože víme, že se nají ve škole,“ dodává Khethiwe.
Silná podpora komunity
Přestože rodiny mají jen velmi málo majetku, komunita se spojila, aby vybudovala nezbytnou infrastrukturu pro spuštění školního stravování. V čele této iniciativy stál Saul Sibanda. Jako starosta vesnice svolal komunitu a všichni souhlasili, že každá domácnost přispěje určitým počtem cihel. Také byli najati zedníci, kteří vedli stavbu potřebných budov, a každý z obyvatel vesnice přispěl malou částkou na nákup betonu. Společnými silami postavili sklad, bezpečné místo pro uchovávání potravin, venkovní kuchyň a posezení pro děti ve stínu nedalekých stromů.
Saul říká: „Program školního stravování velmi vítáme a víme, že naše děti už teď nemají hlad. Jídlo by je mělo přitáhnout zpět do školy a program navíc inspiroval rodiče, aby se i oni zapojili. Pro komunitu jsme rádi tvrdě pracovali, protože víme, že se tím zlepší úspěšnost dětí ve škole. Děti jsou vnímavější a jejich mysl se otevřela.“
Je zřejmé, že morálka se zlepšila v celé školní komunitě: mezi učiteli, žáky, rodiči, dobrovolníky i představiteli komunity. Ve vzduchu je cítit pozitivní nálada, která se mísí s vůní dřeva z ohniště ve školní kuchyni. Právě teď tam kuchaři začínají podávat kaši řadě šťastných, usmívajících se dětí.
Abel, který chodí do 6. třídy je nadšený: „Kaši mám moc rád. Než jsme ji začali dostávat, byl jsem unavený a hladový a často jsem cestou domů usínal. Ale teď už ne. I když doma nemáme co jíst, nemám strach, protože jsem se najedl. Jsem šťastný, že dostáváme ve škole najíst.“
Pouhých 550 Kč zajistí jednomu dítěti každodenní jídlo po celý školní rok. Mary’s Meals v současnosti takto pomáhá více než 3 milionům dětí. Jsme hrdí, že jsme dosáhli tohoto milníku, ale zároveň jsme si vědomi toho, že stále existují miliony dalších dětí, které trpí hladem a kvůli tomu nechodí do školy. Připojte se k nám v boji za ukončení dětského hladu.
Felicity Read, ředitelka pro komunikaci a média, Mary’s Meals International