Pomohli jste našim dětem. Teď chceme pomáhat my
Agnes připravuje jídlo, její manžel Peter štípe dřevo na vaření. Stejně jako další dobrovolníci věnují svůj čas tomu, aby děti v liberijských školách dostaly každý den najíst a mohly se lépe soustředit na učení.
(Letos uplynulo 20 let od okamžiku, kdy jsme začali podávat jídlo dětem v liberijských školách. Tento příběh ukazuje, jak moc místní lidé tuto pomoc oceňují a s jakou věrností se sami jako dobrovolníci zapojují, aby se jídlo k dětem pravidelně dostávalo.)
Agnes a její manžel Peter působí od roku 2018 jako dobrovolníci v Sinje Central Mission School. „Chtěla jsem být dobrovolnicí Mary’s Meals, protože z programu mají prospěch moje děti i děti našich sousedů,“ říká Agnes. „Proto jsem se rozhodla, že taky pomůžu.“ „Mary’s Meals přišlo na pomoc mně a mým dětem,“ dodává Peter. „A teď jako dobrovolník pomáhám já.“
Právě místní dobrovolníci zajišťují každodenní přípravu, vaření a výdej jídel dětem v liberijských školách. Mary’s Meals jim poskytuje zaškolení, potřebné vybavení a průběžnou podporu. Díky tomu se do programu aktivně zapojují celé komunity.
Agnes a Peter u Sinje Central Mission School
Dobrovolnicí přes dvacet let
Jenneh začala jako dobrovolná kuchařka v katolické škole St Dominic’s (svatého Dominika) v roce 2004. O programu se dozvěděla ve svém kostele a dobře si pamatuje těžké období po skončení občanské války, kdy mnoho rodin zápasilo o základní živobytí. „Po válce nebyla práce ani jídlo. Na dětech bylo vidět, jak těžké to mají, a některé ani nechodily do školy,“ vzpomíná. „Když Mary’s Meals začalo našim dětem dávat jídlo, začaly chodit do školy rády, protože věděly, že tam dostanou najíst. Jídlo jim dodalo sílu učit se.“
Dopad programu poznala i ve vlastní rodině. Její syn jednou šel do školy, aniž by měl doma ráno cokoli k jídlu. V poledne dostal školní oběd a domů se vrátil s úsměvem: „Mami, dnes jsem se najedl dosyta. A dobře jsem zvládl vyučování,“ řekl jí.
Vedle vaření se Jenneh později začala starat také o školu jako školnice. Její odhodlání pomáhat dětem se ale za celé roky nezměnilo: „Mám radost, protože pomáhám našim dětem,“ říká. „Moc vám děkuji za podporu. Díky ní mohou děti sílit, učit se a získat vzdělání pro svou budoucnost.“
Jenneh (vpravo) a Kanff při přípravě jídla
Musíme pomoct sami sobě
Také Kanff vaří jako dobrovolnice v Sinje Central Mission School. Její motivace vychází z pocitu společné odpovědnosti za děti a celou komunitu: „Mary’s Meals nám pomohlo; proto musíme i my sami přiložit ruku k dílu,“ říká. Mnohé děti podle ní přicházejí do školy hladové. Jídlo, které tam dostanou, jim pomáhá nejen zahnat hlad, ale také se lépe věnovat vyučování: „Děti přijdou z domova, aniž by doma jedly. Jídlo od Mary’s Meals jim pomáhá chodit do školy, najíst se a soustředit se na učení.“
Kanff viděla význam školního stravování i na životě vlastního syna. Jako dítě dostával ve škole jídlo Mary’s Meals. „Mám velkou radost a jsem na něj hrdá,“ říká Kanff. „Mary’s Meals mu pomáhalo, když vyrůstal. Je mu dnes devatenáct, dokončil střední školu a teď studuje na vysoké. Mary’s Meals bych chtěla říct jediné: Děkuji!“
Příběhy Agnes, Petera, Jenneh a Kanff ukazují, že školní stravování nestojí jen na dodaných surovinách. Jeho základem jsou také lidé, kteří každý den věnují svůj čas a práci dětem ve své komunitě – často proto, že sami viděli, co pravidelné jídlo ve škole znamenalo pro jejich vlastní rodinu.