Od zoufalství k naději: příběh vesnice Nyambi
Vesnice Nyambi dlouho byla zapomenutým místem. Děti přicházely do školy hladové – pokud vůbec přišly. Dnes se jejich smích rozléhá po třídách a vůně kaše dává celému společenství novou naději. Každá porce jídla znamená krok k budoucnosti bez hladu.
Odlehlost, chudoba, hlad – tato tři slova zaznívají pokaždé, když se ptáte na problémy, kterým čelí lidé ve vesnici Nyambi. Není se čemu divit. Vždyť Malawi je jednou z nejchudších zemí světa a v žebříčku indexu lidského rozvoje (Human Development Index, HDI) tuto zemi najdete na 172. místě ze 193 zemí a území. Odhadem 70 % obyvatel žije v extrémní chudobě a čelí nedostatku potravin. Rodiny se dostaly do ještě větší chudoby a hladu kvůli jevu El Niño, jenž způsobuje dlouhotrvající sucho střídané přívalovými povodněmi, což ničí úrodu – základní zdroj potravy pro mnoho Malawijců, kteří se živí zemědělstvím. Dodatečný tlak inflace a omezených devizových rezerv ještě více zhoršují situaci rodin, které by již tak čelily velkým obtížím.
PODÍVEJTE SE NA KRÁTKÉ VIDEO NA KONCI TOHOTO ČLÁNKU.
Na konec cesty – a ještě dál
Odlehlost vesnice Nyambi znamená, že v rámci těžce zkoušené země jsou zde výše jmenované problémy ještě závažnější. Cesta sem je zdlouhavá a místy i trochu nebezpečná. Posledních 32 kilometrů vede terénem, jenž je posetý obrovskými výmoly. Dvě části silnice byly nedávnými povodněmi téměř úplně smeteny. Ještě jeden rok silných dešťů a zbývající křehká část vozovky bude taky odplavena, takže vesnice a škola budou odříznuty od světa. Posledních pár kilometrů už není k dispozici vůbec žádná cesta. Jedeme přes keře a trávu, které se tyčí nad naším terénním vozem a blokují výhled.
Sami zdejší obyvatelé vypovídají, že se cítí izolovaní a opuštění. V Nyambi není žádná infrastruktura a v okolí není žádné město, kde by drobní zemědělci mohli prodávat svou skromnou úrodu. Hlad je zde každodenní realitou a děti často tráví celé dny bez pořádného jídla, protože rodiny pěstování plodin pro vlastní potřebu už prostě neuživí.
Sulaimana Daudi (vlevo) a Luciano Ngiriki
Šance, která chyběla: Proč ne my?
Sulaimana Daudi, jeden z lídrů místní komunity, vypráví, jak se v minulosti pravidelně účastnil schůzek s místními úřady a slyšel o tom, jak jsou podporovány děti v jiných vesnicích: „Nejvíc jsem se bál, že škola nebude mít stejnou příležitost dostávat jídlo od Mary’s Meals, protože jsme v nejodlehlejší oblasti. Když jsem navštívil Mangochi (další oblast v Malawi), viděl jsem, že ve většině škol tam děti každý den dostávají najíst, a to mě trápilo. Říkal jsem si, proč to nemáme i u nás?“
Luciano Ngiriki je ředitelem zdejší základní školy Namingwere. Vysvětluje nám, že většina dětí v této oblasti je nucena pracovat, místo aby chodily do školy: „Kvůli hladu je mnoho dětí posíláno na pochůzky a jiné menší práce, aby přispívaly do rodinného rozpočtu. Do školy tady chodí tak málo dětí právě kvůli hladu a chudobě. Děti, které přicházejí hladové, se kvůli nedostatku energie nezapojují do výuky.“ Ačkoli je ve škole zapsáno přes 300 dětí, docházka často dosahuje pouze třetiny tohoto počtu.
„Vzhledem k tomu, že tyto děti nemají dobré výsledky ve škole, mám pocit, že nebudeme mít lidi, kteří by byli schopni rozvíjet tuto komunitu. Věřím, že jen vzdělání může k rozvoji komunity významně přispět,“ říká Luciano.
Den, kdy se všechno mění
S ohledem na zdejší situaci není divu, že den, kdy bylo ve škole Namingwere poprvé podáváno dětem jídlo, se nesl ve znamení oslav, radosti a úsměvů. Děti nejenže dostaly výživné školní jídlo, ale v komunitě vyklíčila naděje, že vzdělání se opravdu stane klíčem k lepší budoucnosti vesnice.
Luciano Ngikiri zářil optimismem: „Děti, které dřív zůstávaly doma, teď budou přicházet ve velkém počtu a budou se moci aktivně zapojovat do výuky. Děti jsou tak šťastné. Já jsem také velmi šťastný. Je to, jako bych kráčel ve sluneční záři!
Dnešek do školy přilákal mnoho dětí a jsem si jistý, že pokud se i ostatní dozví, že žáci tady jedli kaši, bude přicházet ještě víc dětí, což zvýší počet zapsaných dětí i celkovou docházku a děti budou moci být ve třídě aktivní.“
Od jednoho jídla k milionům nadějí
Christian Msukwa pracuje pro Mary’s Meals Malawi jako manažerka školního stravování a v rámci své pozice podpořila rozšíření programu i na základní školu Namingwere. Upřesňuje, že děti se budou moci spolehnout na jídlo každý školní den – i když přijde období dešťů.
„Teď pro děti dodáváme dostatek jídla, aby vystačilo až do konce období dešťů. Objednáváme větší zásilku a doručíme ji sem ještě před začátkem deštivého období. Když pak začne pršet a silnice se stanou nesjízdnými, není to žádné problémy, protože jídlo je už ve škole a je ho tam dostatek.“
Christian ví lépe než většina lidí, jaký krátkodobý i dlouhodobý dopad má program školního stravování. Ačkoli je hrdá na to, že nyní poskytujeme výživné denní jídlo více než 3 milionům dětí v jejich školách, stejně jako všichni ostatní v Mary’s Meals je i ona odhodlána zajistit jídlo ještě dalším dětem. Říká: „Musíme naši pomoc rozšiřovat i do dalších oblastí, kde zatím jídlo neposkytujeme. Mým snem je, aby Mary’s Meals i nadále poskytovalo dětem jídlo, které potřebují, protože tak budujeme lepší Malawi.“
Pouhých 550 Kč zajistí jednomu dítěti každodenní jídlo po celý školní rok. Mary’s Meals v současnosti takto pomáhá více než 3 milionům dětí. Jsme hrdí, že jsme dosáhli tohoto milníku, ale zároveň jsme si vědomi toho, že stále existují miliony dalších dětí, které trpí hladem a kvůli tomu nechodí do školy. Připojte se k nám v boji za ukončení dětského hladu.
Steph Bungay, Mary’s Meals International