Madagaskar: Děti, jimž školní obědy mění život
Collette a Mickaela spojuje dlouhá cesta do školy i odvážné sny o budoucnosti. Nový dokument Walking Together dokládá, jak může každodenní školní jídlo změnit dětský život — dodat energii, naději a odvahu učit se usilovněji.
Vlastně jsou to obyčejné děti — smějí se, hrají si, chodí do školy. Ale jejich každodenní realita je jiná, než jak ji známe my: je s ní spojena dlouhá pěší cesta, těžké domácí práce a neustálý boj s hladem. Přesto Collette a Mickael zůstávají plní odhodlání, radosti a snů. Dokumentární film Walking Together (podívat se na něj můžete na konci této stránky) sleduje také jejich životy a ukazuje, jak zásadní roli může sehrát pořádné jídlo ve školní jídelně. Díky stravovacímu programu Mary's Meals mají nejen větší chuť do učení, ale i naději na lepší budoucnost.
Collette – podrobný výčet jednoho dne
Collette je sice malá, ale zato energická a velmi nápaditá. Tato desetiletá holčička je třídní klaunkou, jejíž skvělý smysl pro humor často rozesměje i další děti. Přestože má její život svá úskalí, Collette se ráda směje a do budoucna má velké ambice.
Žije se svou rodinou a cestu, kterou každý den chodí do školy, umí popsat velmi podrobně: „Vyjdu z domu a z vesnice vycházím kolem skládky odpadů, pak pokračuju mezi avokádovníky. Potom jdu kolem vodního vrtu a dál až ke stájím dobytka. Za 30 minut dojdu až k mostu a umyju si nohy v malé říčce. Jdu kolem Martinova domu a potom nahoru do areálu školy.“ Detailní výčet pokračuje, když s úsměvem říká: „Během dne si hraju, učím se ve třídě, píšu, pozorně poslouchám paní učitelku, skáču panáka, nosím vodu na mytí rukou, uklízím třídu a tabuli. Když přijdu domů, tak nosím vodu, melu rýži, sbírám zeleninu.“
Vysněná cesta do zahraničí
I z tohoto textu je zřejmě poznat, že Collette ráda mluví a když mluví se svými učiteli nebo před třídou, nechybí jí sebevědomí. Její vnitřní sebedůvěra je poznat i v okamžiku, kdy mluví o programu školního stravování Mary's Meals a o vlivu, který má na její schopnost učit se: „Školní jídelna je dobrá věc. Když jsem v jídelně jedla poprvé, bylo to moc fajn. Jídlo je syté a díky němu jsem chytrá. Když učitelka vysvětluje učivo, pozorně poslouchám. Můj oblíbený předmět je francouzština, protože mi jde a je pro mě srozumitelná. Mám francouzštinu ráda.“
Výživné jídlo, které ve škole dostává, jí dodává energii na hraní a také podněcuje její fantazii. „Moje oblíbená hra je vymýšlení příběhu. Při ní sbíráme kameny, navzájem se jimi ‚vytloukáme‘ a vytváříme příběh. Je to příběh o škole a vzdělávání.“ Tato zmínka přivádí Collette k jejím ambicím. Už má jasný plán pro budoucnost: „To, co chci ve svém životě změnit, je pracovat usilovněji. Chci si zlepšit vzdělání, život, oblečení a jídlo. Chci uspět ve škole. Chci být chytrá a úspěšná a odjet do zahraničí.“
Collette se znovu zasměje a popíše všechny důvody, proč by také byla ráda policistkou. Její představivost opět pracuje, když předvádí některé z činností, o nichž si myslí, že by je jako policistka dělala. Je to nadšený výčet jednoduchých ambicí. Díky Collettině energii a odhodlání v kombinaci s příslibem každodenního jídla ve škole sdílíme její přesvědčení, že její budoucnost jí poskytne ještě víc důvodů k úsměvu.
Mickael – dost sil na fotbal
Při naší návštěvě základní školy Rakotobe Joseph jsme se setkali s Mickaelem, energickým jedenáctiletým chlapcem, který miluje fotbal. Hřiště se hemžilo dětmi – dívky skákaly přes švihadlo a tančily, chlapci hráli fotbal, někteří se houpali na stromě. Mickael na hřišti vynikal rychlou prací nohou a soutěživým duchem. Je to zkušený záložník, hra ho očividně baví a jásot kamarádů ho doprovází pokaždé, když k němu doputuje míč.
Když jsme s ním po zápase mluvili, byl zpočátku plachý a tichý, ale často se srdečně usmíval. Postupně se rozpovídal a vyprávěl nám o své každodenní hodinové cestě mezi eukalyptovými stromy do školy, ke které ho motivuje příslib teplého jídla. Dobře si pamatuje, jak byli všichni nadšení, když se zde poprvé začalo podávat jídlo od Mary's Meals: „To, co mě motivuje, abych chodil do školy, je jídlo. Najím se do syta a pak se učím. Když se tady začalo se školním stravováním, byl jsem ve čtvrté třídě. Bylo to úžasné, všichni žáci byli nadšení a šťastní.“
Mít možnost snít
Program školního stravování Mary's Meals má pro Mickaela jasný přínos, který vysvětluje jednoduše: „Co se pro mě změnilo od doby, kdy školní stravování začalo? Ve škole teď nemám hlad a dokážu se při vyučování soustředit. Můj oblíbený předmět je matematika, protože mě baví počítat, učitel nám vše vysvětluje v malgaštině. A taky moc rád hraju fotbal, o přestávce mezi hodinami hrajeme zápasy.“
Díky příslibu každodenního jídla už Mickael nemusí myslet na hlad, ale může se soustředit na to, co ho baví a co ho posouvá dál — učení, fotbal i nové výzvy. Stejně jako Collette si teď i on může dovolit snít. O budoucnosti, kde uspěje, kde bude silný, chytrý a šťastný. Školní jídlo pro ně pro oba není jen pokrmem, ale také klíčem k lepší budoucnosti.