Příběh z Haiti: Matka a dcera na útěku
Anne a její matka Altagrace musely uprchnout před gangy do tábora pro vnitřně vysídlené osoby. Jejich přežití závisí na jistotě, kterou představuje jídlo podávané každý den ve škole, kam Anne chodí.
Anne je žákyní školy Marie L'Auxiliatrice v hlavním městě Haiti, Port-au-Prince. Škola, která původně sídlila ve čtvrti La Saline, musela být po násilnostech, které vypukly mezi znepřátelenými gangy, přemístěna do Delmas v západní části města. Když gangy začaly obsazovat jejich čtvrť, čtrnáctiletá Anne a Altagrace se staly součástí této šokující statistiky – aby unikly násilí, uprchly do tábora pro vnitřně vysídlené osoby.
Jak váš život změnila eskalace násilí spojeného s gangy?
Altagrace: Všechno se začalo měnit, když se gangy začaly objevovat i v naší čtvrti. Měla jsem bratra, který byl zabit při střelbě. Po jeho smrti jsem byla nucena oblast opustit, abychom si zachránili život, i když se našli lidé, kteří riskovali a zůstali tam. Já jsem ale svou čtvrť opustila a utekla s dětmi do vysídleneckého tábora. Ale necítím se tady dobře. Jen se snažíme přežít.
Anne: V La Saline jsme měli svou školu, ale teď jsme museli přijít sem. Všechno je teď hodně těžké. Když jsme byli doma, maminka ráno, když jsme měli jít do školy, připravovala jídlo, ale tady už to není možné.
(České titulky u následujícího krátkého videa, v němž Altagrace popisuje, proč utekla do tábora pro vysídlené osoby, se volí kliknutím na symbol ozubeného kola ⚙️a zapínají kliknutím na CC – obojí v pravém horním rohu videa.)
Jak zásadní pomocí je pro vás školní stravovací program Mary’s Meals?
Altagrace: Žijeme v jedné místnosti s dalšími deseti lidmi. Jsme jako zvířata v kleci. Ráno, i když máte peníze, nemůžete udělat nic pro to, abyste dětem něco připravili. Můžu jim maximálně nachystat chleba s arašídovým máslem, což není výživné.
Ale díky pomoci Mary’s Meals už nemám obavy. Někdy přijde dcera domů ze školy a vypráví mi, že dostala mletou kukuřici a fazolové lusky nebo že měla rýži s fazolemi a zeleninu. Děti mi vždycky poví o různém jídle, které dostávají. Jako matku mě hřeje u srdce, že moje dítě dostalo najíst. I když sama nic k jídlu nemám.
Anne: Žijeme v táboře a máma nám nemůže připravit jídlo do školy. Teprve kolem 10. hodiny ráno dostaneme něco k jídlu. Mary’s Meals nám hodně pomáhá.
Altagrace: Jídlo je pro děti velmi důležité, aby se mohly učit. Když budou mít hlad, budou jen myslet na jídlo. Mary’s Meals nám dává jistotu, a z toho mám opravdu radost.
Co byste na závěr chtěly vzkázat lidem, kteří podporují Mary’s Meals?
Anne: Ráda bych vyjádřila upřímnou vděčnost jménem všech škol a dětí, kterým poskytují teplé jídlo. Chtěla bych, aby to tak dál pokračovalo, protože zachraňují spoustu lidí.
Altagrace: Kéž Mary’s Meals dál funguje, aby děti mohly dostávat jídlo, aby se při učení mohly učit bez starostí a aby z toho školy mohly mít pořád prospěch.
