Dostal šanci učit se. Dnes učí druhé
Po otcově smrti musel Precious začít pracovat už jako osmiletý kluk. Díky každodennímu jídlu ale mohl pokračovat ve vzdělávání a dnes je sám učitelem.
V osmi letech se Precious Jazi stal sirotkem, když zemřel jeho otec. Je potřeba zmínit, že slovo „sirotek“ má v Malawi hluboký kulturní význam. Když totiž zemře otec, za osiřelou je považována celá rodina, která přišla o svého hlavního živitele.
Stěhování a každodenní nouze
Bez finanční jistoty, kterou otec rodině poskytoval, se pro matku a tři děti stal život každodenním bojem. Přestěhovali se z Lilongwe do Zomby, aby byli blíž rodině maminky. Precious na tu dobu vzpomíná jako na dny, kdy doma nebylo žádné jídlo, takže on a jeho dva mladší sourozenci chodili pravidelně spát hladoví. Často museli vynechávat školu a hledat si práci. A když do školy šli, neměli žádnou snídani ani oběd. „Bylo to nesmírně těžké období. Měli jsme pořád hlad, což ovlivňovalo i naši psychiku. Někdy jsme chodili bosí a měli jsme jen pár kousků oblečení,“ vzpomíná Precious.
Ve škole i v práci
Už jako žák na základní škole se musel Precious snažit, aby podle svých možností přispěl do rodinného rozpočtu. Proto po vyučování prodával arašídy a popcorn. „Bylo těžké chodit do školy s vědomím, že potom musím ještě pracovat, a přitom nemám co jíst,“ vzpomíná.
Hlad ovlivňoval i samotný proces učení: „S prázdným žaludkem se učit nedá. Prostě se nedokážete soustředit. Myslíte jen na to, co můžete udělat, abyste vydělali peníze na jídlo.“
Důvod chodit do školy
Změna přišla, když Precious chodil do čtvrté třídy. Tehdy se v jeho škole začala díky Mary’s Meals každý den podávat kaše likuni phala. Pro něj i jeho sourozence to znamenalo jistotu, že se aspoň jednou denně pořádně najedí: „Kaše nás motivovala, abychom do školy chodili každý den. A pro maminku to byla úleva, protože věděla, že dostaneme jídlo.“
Precious je dnes přesvědčený, že kdyby neměl tuto podporu, musel by ze školy předčasně odejít a začít naplno pracovat. S jistotou každodenního školního jídla se mu ale podařilo pokračovat ve studiu. Dostal se i na univerzitu, kde se připravoval na povolání učitele. Když navštěvoval třetí ročník, zemřela mu i maminka a on musel jako nejstarší syn převzít odpovědnost za celou rodinu. Podle jeho slov mu právě vzdělání umožnilo tuto novou roli zvládnout.
Z žáka učitelem
Dnes má Precious 27 let a učí na soukromé základní škole v regionu Zomba. „Motivuje mě, když můžu něco změnit v dětských životech. Mám radost, když vidím, že probírané látce rozumějí a posouvají se dál.“ Jeho ambice ale sahají ještě dál. V budoucnu by chtěl pomáhat dětem v Malawi i v dalších částech Afriky – zejména těm, které přišly o rodiče – například tím, že jim pomůže se školným a vzděláváním.
Precious z vlastní zkušenosti ví, že školní jídlo není jen způsob, jak zahnat hlad. Může dítěti umožnit zůstat ve škole a soustředit se na učení. „Mary’s Meals bylo důvodem, proč jsem ve škole zůstal,“ říká Precious. „Dalo mi budoucnost.“
(České titulky u následujícího krátkého videa se volí kliknutím na symbol ozubeného kola ⚙️ a zapínají kliknutím na CC – obojí v pravém horním rohu videa.)