Jeden běžec a 648 porcí
Porce kilometrů i porce darovaných jídel. Ultramaratonec Ondřej Velička byl nezastavitelný
Běhání je životní styl, říká ultramaratonec Ondřej Velička. Jeho běžecké výkony vypadají jako z jiného světa. Například za minulý rok má na kontě 6500 kilometrů. A dovedete si představit běžet 24 hodin v kuse? Ondřej očividně ano, je v této disciplíně totiž českým rekordmanem. Ale jak víme, i běháním se může pomáhat a tento ultramaratonec rozhýbal 2 Komenský v květnu důkladně. „Samozřejmě jsem se občas snažil u pomalejších tréninků přidat kilometr nebo dva navíc, abych více přispěl,“ povídá. Výsledkem bylo neuvěřitelných 648 darovaných jídel.
Svým výkonem jste daroval jídlo téměř 3 dětem na celý rok (648 obědů), berete následné vítězství v závodu MČR jako něco, čím jste byl naopak obdarován vy?
Ano, určitě i takto by se to dalo brát. Letos jsem vítězství vůbec nečekal a měl malá očekávání. Asi mi hodně pomohlo i počasí, kdy bylo velké horko bez předchozí aklimatizace a většina soupeřů díky tomu odpadla a cíle se dočkalo méně než polovina závodníků. Ale samozřejmě je to také o vytrvalosti, píli a snaze něco dosáhnout.
Jak velkou motivací pro vás byl v květnu fakt, že každým uběhnutým kilometrem darujete jedno jídlo dítěti v rozvojových zemích?
Svoje běžecké tréninky mi píše trenér, takže já si úplně nemohu určovat množství naběhaných kilometrů. Samozřejmě jsem se občas snažil u pomalejších tréninků přidat kilometr nebo dva navíc, abych více přispěl. Ale musel jsem to dělat opatrně, jelikož přidávání kilometrů nemá trenér příliš v oblibě.
Běhání pro Mary’s Meals má charitativní rozměr. Je pro vás běhání prostředkem nebo cílem?
Čím delší dobu běhám, tím více zjišťuji, jak je pro mě běhání v životě důležité. Je to doslova životní styl. Drtivou většinu dne v práci prosedím u počítače a potom vyběhnout pro mě znamená neskutečný relax, vyčistím si hlavu, zrekapituluji co se v práci podařilo, nebo naopak nepodařilo. Při pomalejších delších bězích dokážu být i velmi kreativní, ale horší je si všechny myšlenky zapamatovat
Vaše Ultramaratonské závody jsou pro mnohé nepředstavitelné. Za měsíc květen jste uběhl 648 km, což znamená v průměru 21 km denně. Je to pro Vás běžná porce? Jak vypadá trénink ultramaratonce?
Ano, v průběhu roku mívám podobné měsíce tomuto květnovému. Vždy záleží, na jaký závod se připravuji a podle toho trenér poskládá trénink. V průběhu května vrcholila příprava na MČR na 100 km v Plzni, takže jsem toho naběhal malinko víc než v průměrném měsíci. Například vloni jsem za celý rok uběhl přes 6500 km. Standardně mívám většinou v pondělí běžecké volno a o víkendech se snažím na trénink vyběhnout dopoledne i odpoledne.
Kolik času běhu věnujete?
Pokud bych měl brát průměrné tempo tréninků zhruba 5 min/km, pak jsem běháním v květnu strávil přes 50 hodin. Jenže ono to není pouze o samotném čase stráveném na tréninku, ale také rozcvičování, protahování, regeneraci a podobných souvisejících činnostech.
Běháte i mnoha hodinové závody (6, 12, 24 hodin) Co se člověku v těchto jistě dlouhých hodinách honí hlavou a kde bere motivaci a sílu pokračovat stále dál?
Máte pravdu, zvlášť poslední hodiny těchto závodů bývají nekonečné. Ale člověk si musí takto dlouhý závod rozložit na menší kousky. Například po jednotlivých hodinách, po deseti kilometrech nebo se zkrátka soustředit pouze na aktuální okruh, na nichž se většinou takto dlouhé závody běhají. Jelikož jsem soutěživý člověk, motivací mi často bývají soupeři. Nebo při mé poslední 24 hodinovce jsem si asi 100 km před cílem vypočítal, že bych mohl zaběhnout český rekord. To mě hnalo neskutečně dopředu a nakonec se mi to i podařilo.
V jednom rozhovoru jste mluvil o tom, že je důležité mít při závodu „víru, že to zvládnu a zahánět negativní myšlenky“. Práce Mary's Meals je také takovým během na dlouhou trať. Co vás přimělo stát se podporovatelem?
Jeden můj kamarád Vás velmi hezky propaguje. Když jsme se při běhání jednou potkali v parku, řekl mi nějaké základní informace a víc mi potom poslal ještě přes internet. Začal jsem se o Mary’s Meals dozvídat víc informací a projekt mě velmi zaujal. A jako vášnivého běžce mě samozřejmě ze všeho nejvíce zaujalo spojení s běháním. To se mi velmi líbilo, hned jsem se přihlásil a důkladně zapisoval každý uběhnutý kilometr.