Hlad po vzdělání
Sandar se jako učitelka vrací do školy, kde jako uprchlice z Myanmaru dostávala jídlo od Mary‘s Meals. Dnes přemýšlí o tom, jaký význam měla pro její život záruka každodenního jídla v místě vzdělávání
Během současné bezprecedentní světové potravinové krize, kdy je nedostatek zdrojů, práce se hledá obtížně a ceny rostou, je více než jindy důležité, abychom co nejvíce pomohli hladovým dětem. Zároveň je potřeba, abychom se nechali inspirovat příběhy lidí, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na podpoře vlastních komunit. K takovým příběhům patří ten, jenž vypráví Sandar.
Čerstvě uvařené jídlo od Mary‘s Meals zůstalo Sandar dodnes jako hřejivá a uklidňující vzpomínka. Sandar, bývalá žákyně, která se stala dobrovolnou učitelkou ve škole Fr Martina v Ban Tha Rua, chápe význam jídla ve škole a jako dcera z rodiny uprchlíků z Myanmaru chápe i význam, který má toto jídlo pro zranitelné děti na jejich cestě za vzděláním.
Když Sandar vyrůstala, měla její rodina nouzi o peníze, jídla bylo málo a příležitost přivydělat si byla vzácná. Pro Sandar byla škola příležitostí, jak si polepšit a dostat se z chudoby, kterou jako dítě zažila. Učila se thajštinu, angličtinu, matematiku a společenské vědy. Díky tomu se stala kvalifikovanou tlumočnicí z thajštiny, což jí nyní zajišťuje obživu.
Sandar má ke škole Fr Martina vztah již od dětství a nedávno souhlasila s tím, že se stane dobrovolnicí. Přiznává, že ji možnost návratu do známých prostor zaskočila: „Poté, co mě můj bývalý učitel vyzval k dobrovolnické pomoci, jsem měla pocit, že se takto zapojit nemohu, protože mám své vlastní cíle a život. Potom mě ale respekt, který ke škole mám, přitáhl zpět. Tak jsem začala učit a zpočátku to vůbec nebylo snadné. Později mi ale Bůh připomněl mé dětství, což mě přimělo k tomu, že jsem opravdu zatoužila pomáhat těmto dětem, které touží po vzdělání, stejně jako jsem jej chtěla dosáhnout já.“
Sandar ví, že zejména v době extrémního nedostatku potravin, kterého jsme dnes svědky, se děti nemohou učit a prospívat bez jídla. Oceňuje, že jídlo změnilo její životní příběh a že může změnit i životy hladových a zranitelných dětí, které jsou ve škole Fr. Martina zapsány dnes. Podstatným důvodem jejího návratu bylo, že chtěla svým studentům dát příklad, jak překonat těžké životní překážky. Rovněž chtěla poskytovat poradenská sezení těm žákům, kteří by si v těžkých chvílích potřebovali s někým promluvit.
Jedním z problémů, se kterými se Thajsko potýká, je obchodování s lidmi. Mnoho případů není stíháno ani vyšetřováno. V Ban Tha Rua jsou případy obchodování s lidmi známé a Sandar doufá, že se jí podaří zlepšit situaci dětí, kterých se to týká, tím, že je vhodně podpoří. Zamýšlí se nad svým dosavadním životem: „Jsem hrdá na to, že jsem učitelkou na své škole. Když jsem opouštěla školu Fr. Martina, zůstalo ve mně tolik živých vzpomínek! Ze školy jsem odešla, abych zajistila příjem pro svou rodinu, což se mi podařilo. Vyučila jsem se řemeslné práci a začala pracovat v továrně jako tlumočnice. Díky jazykovým, matematickým a akademickým dovednostem, které jsem se naučila ve škole, se mi dařilo.“
V budoucnu si chce Sandar otevřít vlastní obchod s řemeslnými výrobky a stát se pekařkou.
Pomozte prosím dát dětem šanci vyrůst se vším, co potřebují k tomu, aby si mohly plnit své sny, jako se to daří Sandar.
Jedno jídlo denně znamená pro děti okamžité nasycení. To je ale jen jedna část příběhu. Jejich vzdělání se může stát odkazem pro další generace.