Povzbuzení od Magnuse z 24.5.2020

Magnus MacFarlane-Barrow
Magnus MacFarlane-Barrow
Zakladatel Mary's Meals

Milí přátelé,

téměř po celou dobu naší „izolace“ zde v Dalmally jsme zažívali další neobvyklou věc – suché počasí! Tento víkend se však „nebesa otevřela“ a nepřetržitě prší, jak už to zde v malém hornatém zákoutí našeho ostrova bývá. Včera jsem si vyšel na procházku po stráni nad naším domem a viděl jsem, že se z každého potůčku stal dravý proud; na dně údolí pode mnou se vzdouvala řeka a přetékala přes břehy až na pole, která až do včerejška vypadala vyprahle. Dnes ráno se déšť trochu zmírnil a všechno vypadá krásněji a zeleněji než jindy. Tyto scenérie a naše nedávné zážitky v rodině Mary’s Meals mě přivádějí zpět k analogii, kterou jsem použil v naší zakládací listině, když jsem popisoval Mary’s Meals.

Toto hnutí se zrodilo jedině díky neuvěřitelnému přílivu laskavosti jako odezvy na malou prosbu jménem trpících. Od té doby stále roste, protože tento proud dobročinnosti v podobě tisíců každodenních skutků lásky se zvětšuje a stává se mohutnou řekou. V těch z nás, kdo slouží našemu poslání každý den, může hloubka a krása těchto skutků jen vyvolat úžas a úctu. Někdy se řeka zvětší natolik, že naše zodpovědnost navádět ji na vyprahlá území, do kterých chce směřovat, se může zdát ohromující. Jediné, co můžeme dělat, je pracovat, jak nejlépe dovedeme, budovat břehy, přehradní hráze a hloubit kanály, aby se ani jediná vzácná kapka neztratila.

V této době, která je pro tolik našich podporovatelů nelehká a nejistá, je každý nepatrný skutek lásky, každá kapka vody vzácnější než kdy jindy. Naše úloha správců, inženýrů – vodohospodářů, znamená ještě větší zodpovědnost, obzvláště když dostáváme stále naléhavější prosby za hladové děti z tolika částí světa.

Jistě, máme mnoho různých úkolů – někteří pracují vysoko po proudu v horách mezi pramínky a vodopády, zatímco jiní se namáhají dole na polích, kde pomocí kanálů a příkopů zavlažují úrodu. Ať se však nacházíme kdekoli, všichni pracujeme se stejnou „vodou“ – lidskou dobrotou a láskou. My vodu nevytváříme. Neřídíme ji. Méně než kdy jindy umíme předpovědět, kdy které období začne a kdy skončí.  Vždy bude mnoho věcí, které jsou mimo naši kontrolu. 

Snažíme se jen ze všech sil starat o něco vzácného, něco pro život nezbytného, něco, co nás přesahuje. Jak je to krásné – být inženýrem – vodohospodářem!

Nyní vidím z okna další obrovský mrak, který se k nám žene z Atlantiku, míří sem s něčím, co vypadá jako silná přeháňka. Připomíná mi nacpanou tašku, se kterou přijíždí listonoš k nám do kanceláře v Dalmally, k prasknutí přeplněnou dary od našich podporovatelů. Pokud pracujete dole po proudu v rodině Mary’s Meals – někde, kde země stále vypadá vyprahle, mějte prosím na paměti, že voda teče k vám. 

Bůh Vám žehnej,
Magnus