Z blogu Mary Stokes: Střípky a fotky ze života na ostrově, na který se dostala ve stopách své pratety.

Ve svém prvním blogovém příspěvku pro Mary's Meals jsem se zmínila, že jsem druhou osobou v naší rodině, pro kterou je Malawi domovem. Před více než 90 lety začala má prateta svou učitelskou kariéru na ostrově Likoma. Vždycky popisovala svoje přestěhování na ostrov jako „sen, který se stal skutečností“ a po uplynutí skoro celého století vidím i já proč.

Likoma je nejmenší a nejizolovanější region v Malawi. Bydlí zde jen něco málo přes čtrnáct tisíc lidí, kteří jsou odděleni od zbytku země 80 kilometry vody, protože ostrov se nachází na druhé straně jezera Malawi.

Z místa v Blantyre, kde žiju, to trvá den a půl do hlavního přístavu ostrova Likoma. Začnete desetihodinovou cestou autobusem do Mzuzu, hlavního města severní provincie. Potom se krátkým přesunem dostanete do přístavu Nkhata Bay k legendárnímu trajektu Ilala, který je v provozu už skoro 70 let a který se plaví po celé délce jezera Malawi a zpět každý týden, aby konečně zakotvil na ostrovech Chizumulu a Likoma.

Jezero si snadno spletete s mořem. Rozprostírá se, kam oko dohlédne. Uprostřed dálav jako malá tečka pulzuje ostrovní život.  Na střechách schnou rybářské sítě. Úlovky z předešlé noci čekají na vyvýšených dřevěných plochách na pláži mimo dosah potulných psů, až budou sbaleny do obrovských 50kilových pytlů a naloženy do lodí, které je odvezou na trhy na pevninu. 

Po ránu se pláž plní ženami, které nabírají vodu na praní. Muži spravují díry v rybářských sítích a děti si v drobných vlnkách užívají ranní koupel. Ačkoliv je to poetická scenérie, život zde je těžký. Vyprahlá písčitá země není využitelná pro zemědělství. V těchto podmínkách se daří pouze manioku. A jídlo je velmi drahé, protože suroviny se musejí za vysoké ceny dovážet.

Pro rodiče je velkou úlevou, že Mary´s Meals sytí děti ve všech deseti základních školách v regionu, což je více než 3 800 žáčků na ostrově. 

Jakub chodí do třetí třídy ve škole Svatého Petra. Je to nejstarší a největší škola na ostrově a je to zároveň i místo, kde moje prateta Berta začala svou učitelskou dráhu. Jakub sní o tom, že půjde ve stopách svého idolu, doktora Luky, který pracuje v regionální nemocnici hned vedle školy.

 „Jakub často odchází do školy hladový,“ říká jeho teta. „Je to úleva vědět, že ve škole dostane kaši a ta mu pomůže nabrat sílu.“

Když jsem se vracela domů ze školy do vesnice, kde bydlím, narazila jsem na skupinku prvňáčků, kteří šli také domů. 
 „Azungu (cizinka)", volali a utíkali za mnou a jeden po druhém si procvičovali těch několik anglických frází, které znali. Za zatáčkou jsme se rozloučili. Mávali na mě a poskakovali po polňačce do své vesnice ke své komunitě. 
I když jsem cizinka, místní komunita mě přijala, protože vědí, že Mary's Meals pomáhá připravit lepší budoucnost pro jejich děti.

A to je příběh, ze kterého by byla moje prateta jistě nadšená.